
Pokud odhlédneme od pravěké jeskyně, ohně a hry stínů a také od čínských obrazových zrcadel Budhy, tak první písemné prameny o počátku promítání sahají až do roku 1342, kdy bylo poprvé popsáno zařízení známé jako camera obscura či do roku 1519, kdy je známý italský “všeznal” Leonardo da Vinci poprvé nakreslil. Byla to tmavá komora s jediným malým otvorem, jímž procházelo světlo, které na protější straně vytvořilo převrácený obraz všeho, co bylo před otvorem. Toto zařízení používali někteří malíři, aby si usnadnili práci. Později byla do otvoru zasazována čočka, která zvětšila světelnost zařízení. Přes další vylepšení princip zůstával stejný.
Při pátrání po předchůdcích projektorů, jsme narazili na pojem laterna magica (v překladu: kouzelná lucerna). Má dlouhou HISTORII, kde není jednoho vynálezce a naopak řada lidí, kteří se připletli do vývoje.
První promítačky měli jako zdroj světla plamen – svíčka, petrolejka. Rozmach v jejich používání je kolem roku 1780 až do začátku dvacátého století. V této době o filmu jako takovém nemůže být ani řeč. Ilustrace byly malovány na skle. I dnes tyto přístroje promítají v rámci různých show (německé, americké), často jsou však upraveny.
Výrazný skok nastal průmyslovou revolucí – vynález el. proudu, fotografie, bádání v oblasti optiky. V roce 1862 angličan Alexander Parkes poprvé mluví o plastech. Edison poté představil svůj „kinetoskop”(1890). Následovala dlouhá řada různých projektorů, významný vývoj však probíhal hlavně na poli promítaček filmů.
Leo Hendrik Baekeland (mj. vynálezce fotografického papíru “Velox”), původem Belgičan, začal používat nový druh velkých molekul – fenolová pryskyřice. Tak vznikla roku 1909 – reakcí mezi fenolem a formaldehydem – první umělá pryskyřice = bakelit. Ten se pak stal na několik desítek let materiálem, používaným pro kryty elekrotechniky.